Velikonoce jsou svátky jara. V křesťanském pojetí jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro dominantní část současné společnosti jsou hlavními svátky roku Vánoce. Pro křesťany ale Velikonoce zůstávají nejvýznamnějším svátkem a vyvrcholením celého liturgického roku. Jistě nejen proto, že jsou přeci jen v menší míře zasaženy všudypřítomnou komercionalizací a sekularizací příznačnou pro konzumní společnost.
Židovské Velikonoce
Židovské Velikonoce (pesach) jsou oslavou Boha - Zachránce či chcete-li Spasitele. Židé si tak připomínají připomínají záchranu Izraelitů Hospodinem a jejich vyvedení z egyptského otroctví. Na znamení Boží ochrany obětovala každá izraelská rodina Bohu beránka, a jeho krví potřela rám dveří svého příbytku. Židé tak byli chráněni před nebezpečenstvím a zkázou, která kolem jejich domů přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: pesach, znamenající uchránění, ušetření, přejití.
Křesťanské Velikonoce
Křesťanské Velikonoce jako svátek umučení a vzkříšení Ježíše Krista se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Nemají tedy pevně stanovený datum.
Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenním obdobím, které se nazývá postní doba a začíná tzv. Popeleční středou. Křesťané v ten den navštěvovali kostel, kde jim kněz na čelo kreslil kříž z popela. Tím se připomínalo, že člověk je prach a v prach se obrátí. Tradice postního období se dodržovala až do začátku 20. století. Křesťané se během této doby měli vyhnout konzumaci masa, očistit se a duchovně připravit na vzkříšení Krista.
Týden před velikonoční nedělí přichází Květná neděle oslavující příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma. Květnou nedělí je zahájen Velikonoční týden, často nazývaný také jako Pašijový nebo Velký.
Svatý týden tvoří Modré pondělí (podle látky, která se v kostele na oltáři v ten den vyvěšuje), Šedé úterý a Škaredá středa (den, kdy Jidáš zradil Ježíše). Poslední tři dny týdne se pak nazývají velikonoční triduum a jsou jeho hlavními dny.
Zelený čtvrtek je dnem poslední večeře Páně, při níž se Ježíš loučil s apoštoly. Jíst by se měly pokrmy zelené barvy jako zelená polévka, špenát nebo zelené bylinky, jejichž silou by se měla obnovit síla lidského těla.
Velký pátek je dnem hlubokého smutku. Den, kdy Ježíš zemřel na kříži, je nejtrudnějším dnem křesťanství. Na jeho památku se tento den dodržoval absolutní půst a pořádala se křížová procesí. V některých zemích se můžeme setkat i s extrémními projevy, kdy se dobrovolníci nechávají přibíjet na kříž či bičovat.
Bílá sobota připomíná, jak Kristus ležel v hrobě. Bílá se jí říká podle oděvu těch, kteří byli tento den křtěni.
V noci ze soboty na neděli došlo k zmrtvýchstání Páně. Tato noc se nazývá “velkou” a zde také můžeme hledat původ slovanského názvu tohoto svátku.
Božím hodem se rozumí neděle předcházející velikonočnímu pondělí. V tento den se Kristovy učedníci sešli u jeho hrobu a shledali, že je prázdný. Na Boží hod velikonoční se proto oslavuje vzkříšení Ježíše Krista a je to den oslav a veselí, ve který se začínají jíst tradiční velikonoční jídla jako vejce, mazanec a beránek.
Na Velikonoční pondělí pak za časného kuropění vycházejí koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, ze kterých mají vyhnat lenost a nemoci. Na oplátku od nich dostávají koledu - malovaná vajíčka a další cukroví. Pomlázky se pletou z mladého proutí, kterému se přisuzuje životodárná síla.